Haworcie jsou listové sukulenty, původem z Jihoafrické republiky - provincie Kapsko. V našich zeměpisných šířkách se jedná o vysoce přizpůsobivé a nenáročné rostliny, tolerující širokou škálu pěstitelských podmínek. Optimální je lehké přistínění a dostatečný pohyb vzduchu.

Nutné je respektovat dvě růstové periody během roku. Jarní - od března do konce června a podzimní - od září do konce listopadu. V tuto dobu je třeba rostliny vydatně zalévat a občas lehce přihnojit. Růst je většinou překotný a rostliny bohatě kvetou.
Letní měsíce červenec a srpen jsou pro haworcie nejkritičtějším ročním obdobím. Vyšší teploty zastaví růst rostlin. Nadzemní části rostlin vyzrávají, staré dužnaté kořeny se přelévají do nových. V tuto dobu je vhodné přistínění rostlin, maximální omezení zálivky a maximum čerstvého vzduchu. Pokud chceme rostlinám toto období zpříjemnit, přeneseme je na zahradu do polostínu, nebo je alespoň navečer lehce mlžíme.

V zimních měsících, od prosince do konce února, není pro růst rostlin dostatek světla a tak rostlinám nejlépe vyhovuje teplota mezi 5 až 10ºC. Pokud to počasí dovolí, je vhodné rostliny několikrát během zimy mírně zavlažit, aby se do jara příliš nevyčerpaly a mohly rychle přejít do růstu. Rostliny se nechají udržet v kondici i občasným raním rosením.

I přesto může během roku u některých rostlin dojít k naprosté ztrátě kořenů. Je to nepříjemné, ale pro rostlinu to většinou neznamená nic vážného. Rostlinu vyjmeme ze země, spodní část rostliny očistíme od všech zbytků kořenů a rostlinu zasadíme do čerstvé země. Na 2 až 3 týdny rostlinu umístíme na stinné místo a jakmile je objeví nové kořeny, začneme s mírnou zálivkou a rostlinu vrátíme do sbírky.

U většiny druhů haworcií nečiní problém ani množení rostlin, protože vytvářejí dostatek odnoží. U druhů, které odnože nevytvářejí, můžeme zkusit zakořenit jednotlivé listy, případně i části kořenů. To již vyžaduje značnou trpělivost a chuť experimentovat. Navíc rostliny množené z odnoží či listů mají často tendenci vytvářet odnože v nepřirozeném množství. Tím se ztrácí přirozený vzhled rostlin. Proto základní metodou množení by měl být výsev semen. Výsevy haworcií mají však svá specifika. Především vzhledem ke "konstrukci" květů je samotné přenesení pylu obtížné. Na květním stvolu se však jednotlivé květy otevírají postupně, takže můžeme průběžně sledovat naši úspěšnost opylování. S výsevem nelze dlouho otálet, protože semena rychle ztrácejí klíčivost. Semena starší než jeden rok jsou většinou bezcenná. Pro klíčení je třeba zajistit teplotu do 20ºC. Semenáče však rychle rostou a u mnoha druhů jsou po třech letech rostlinky květuschopné.
U některých rostlinek můžeme občas pozorovat vytvoření nové růžice za palistem květního stvolu. Někteří jedinci nás tímto způsobem zásobují novými rostlinkami docela pravidelně. U ostatních rostlinek se o to můžeme pokusit sami, záměrným zlomením či zastřižením květního stvolu.
Mezi další, ale poněkud drastický, způsob množení haworcií lze použít rozkrojení růžice na dvě poloviny, případně rozčtvrcení rostliny. Pokud byla mateční rostlina v dobré kondici a řezné rány nenapadne hniloba je naděje na regeneraci nových rostlin poměrně vysoká.
Množení haworcií cestou tkáňových kultur je další z metod, ale pro amatérské pěstitele je stěží dostupná.

Dobrou zprávou pro milovníky haworcií je skutečnost, že škůdci se rostlinám většinou vyhýbají. Vyjímečně se lze setkat s vlnatkou či kořenovkou, ale ani jim haworcie příliš nechutnají a po prvním použití chemie vyklidí pole.
Hnilobu rostlin si většinou pěstitel způsobí sám zálivkou v nevhodnou dobu, případně zálivkou do středu růžice v kombinaci s nedostatečným větráním. Odcházející rostlina se s námi loučí nezaměnitelným zápachem a my máme možnost vyzkoušet množení rostlin z listových řízků.